Reklama
Reklama

Pravdivé příběhy: Ticho před hrůzou. "Na noční běs syna nikdy nezapomenu", říká Nina

Když se osmiletý Sam v noci s hysterickým pláčem probudil a tvrdil, že pod postelí číhá strašidlo, Nina to nejprve považovala za dětskou fantazii. Jenže to, co objevila, když se sklonila pod postel, jí navždy změnilo pohled na strach, intuici – i sílu jednoho dětského hlasu. Přečtěte si příběh, který mrazí i dojímá zároveň.

Noční běsy
Noční běsyFoto: Shutterstock
Noční běsy
Noční běsyFoto: Shutterstock
Jana Harmáčková

Nikdy nezapomenu na tu noc. Byl pátek, konec dlouhého týdne. Uložila jsem svého syna Sama do postele, pohladila ho po vlasech a zhasla lampičku. Těsně předtím, než jsem zavřela dveře, mi tiše řekl: „Mami, nezůstaneš tu se mnou? Bojím se, že zase přijde to strašidlo.“

Reklama

Ztuhlost. Instinkt. Záchrana.

Oči. Dvě lidské oči, které mě v té tmě sledovaly. Ztuhla jsem. Mozek se bránil tomu, co právě viděl. Ale matka ve mně zareagovala dřív než rozum – popadla jsem Sama, zabouchla za námi dveře a zamkla se s ním v koupelně. Třesoucíma se rukama jsem vytáčela policii. „Je v domě… pod postelí… mám tady dítě… prosím, přijeďte rychle.“

Reklama

Minuty čekání byly nekonečné. Sam mi seděl na klíně a tiše plakal. Objímala jsem ho nejpevněji, co to šlo a snažila se také neplakat. Nevěděla jsem, co ten člověk chce. Nevěděla jsem, jestli jsme v bezpečí. Jen jsem se modlila, aby policie dorazila včas.

Skutečnost horší než příšera

Policie nakonec toho muže zatkla. Ukázalo se, že to byl můj kolega z práce, který mě už delší dobu stalkoval. Prý „jen chtěl mluvit. Ale v batohu měl nůž. A věděl, že zadní dveře často nezamykáme.

Síla dětského hlasu

Kdyby Sam mlčel. Kdybych já nešla nahoru. Kdybych mu nevěřila… Druhý den se mě Sam s vážnou tváří zeptal: „To strašidlo už odešlo?“ Přikývla jsem a rozplakala se. Protože to nebylo strašidlo. Byl to muž. A jen díky mému synovi jsme naživu. Děti často říkají věci, které nám dospělým připadají přehnané. Ale i za tou nejfantastičtější představou může být pravda. Naslouchejte jim. I kdyby to mělo být po sté. Někdy totiž jejich strach není jen strach – ale výkřik o pomoc.

Zdroj: Čtenářka Nina S. (redakce její jméno zná, ale přeje si, vzhledem k okolnostem, zůstat v anonymitě)

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
OSZAR »